Hao Asakura
Asakura Zek, kdo by to byl řek, žije tu už potřetí, své odpůrce zaškrtí. Zničiti chce svět, čeká na to spousty let, nezničí ho úplně, jen ty lidi zděšené. Nakonec je zneškodněn, svým bratříčkem rozpůlen, neraduj se všichni ví, že za pětset let se zase objeví Král šamanů Již je slyšet zbraní ryk, a pak hned víťezný křik, křik jednoho z vyvolených, do turnaje zasvědcených. V turnaje spousta jich, jen občasně je slyšet smích, spíše pláč zklamanných, na kolena sraženných. A už se blíží ten den, kdy jednomu z nich splní se sen, a stane králem, všech kolem pánem. Král šamanů má takovou moc, že by dokázal zničiz svět přez noc, dostane duchů krále, na pořád a na stále. Takhle se to opakuje každých pětset let, Zachráníš či zničíš rozhodni se hned.
Text České znělky
Český text znělky
Rozhlédni se kolem nás vzbuď svou duši a temný oheň zhas Celý svět jako by na hlavě stál zachraň nás a šamanů buď král Je tolik věcí co nemůžu znát po které cestě mám se jen dát abych splnil úděl svůj šamanů být král! Kouzlel král,Kouzel král Silnou duší jen být můžeš králem být Náhle vidím svět jakou podobu má vím,nevzdám boj a nikdy neprohrávám Svému srdci sílu dá, šamanů být král! Kouzel král!
No srandovní věty
Na světě jsou 3 největší zázraky:
1.) Penis-stojí a nemá nohy 2.)Vagína-je stále vlhká a nezrezatí 3.)Svět-je kulatý a šuká se na každém rohu
Pořádek je pro Blbce!!!! Inteligent zvládne i chaos!!!!!!
1.den Bůh stvořil den a ďábel noc 2.den Bůh stvořil lásku ďábel milenku 3.den Bůh stvořil čistotu dˇábel sex 4.den Bůh stvořil tebe a dˇábel chcípnul smíchy Nechte mě... Opět další depresivní a haluzní báseň, já vim, je to trochu drsný a vypadá to, jako kdybych to psal ve stavu největších depresí, ale není tomu tak, jsem v pohodě, fakt... :D
Jsem mrtvý...nikdo nepláče nad mým hrobem, nikdo snad ani neví, že jsem tomuhle světu dal své sbohem, Snažím se obrátit se v rakvi, jsem i nejsem mrtvý, to vím. Vysvobození mi přináší noc, přináší mi moc, života mám dost, v noci lezu z krypty a otvírám hroby, vykopávat mrtvější než já, je moje hoby, něco mi drásá uši, co to je to já netuším, nevím to, protože nemám duši, jen tohle prohnilý tělo, který pohne se, kam by si chtělo, chodím mezi živými, ale spím mezi mrtvými. Na tomhle světě pro mě již není místo, vy víte, že beze mně tu bude krásně čisto. Proto se mě snažíte dostat,zabít, tak to si nechte chuť zajít. Temný oči ve stínu, chtěli mě autem srazit, v další uličce se zableskla nože čepel, aaa nájemný vrazi. Štír v botě, výbušnina na hajzlu, nejspíš to bouchne, když otevřu dveře od špajzu, Těším se na den, kdy budu moct vylízt ven a zařvat svině tady jsem ! Já vím, máte dalekohledy, dali jste do mě čip, zabijete mě hned jak budete chtít. Ha, jako Steeven Seagall, čeho bych se bál? Ale stejně se bojím, po zuby se zbrojím. Tik, ťak, tik, ťak, BUM ! Tak už jsem chcíp, ne pořád žiju, a pořád mi není líp. Proč tamten má ruce v kapse, proč tamten na mě kouká? Není to listí, co pode mnou šustí, není to sova, co houká, Chtěli by mi zabít psa, i když žádnýho nemám, tak o tom nebudu psát, to že jsem paranoidní neznamená, že po mně nejdou, vždycky v noci slyším, jak jejich lidi moje schody sejdou, myslíte si, že jste nenápadný, hovno, já nejsem blbej, já vás vždycky poznám, i když právě není den bílej. Nechte mě beejjjjjt, co jsem komu udělal? Komu vadí, že jsem vám naději oddělal? Chtěli byste mě vidět dejchat prach ksichtem k zemi, ale pamatujte, že zabít mě lehký není. Já se jen tak nedám, protože stále nějakou naději mám. Nevadí, že jsem na všecko sám, zděste se až přijdu k vám ! Nesnášim vás a veškerou vaší pravdu, když stane se, že mi svět způsobí další křivdu, srdce krvácí, sténá bolestí, nevím, co je štěstí. Cože? Co to je? To ví každej, kdo mě sleduje, víte, co? Nechte si ty kecy, že je svět krásnej a podobný věci. Otáčím se k zlým očím a tím končím ! Den poté... Zase další halucinogenní báseň...ale jsem v pohodě, fakt :D
Tý noci, probudil mě studenej pot, po celým mým těle nepřišel zrovna vhod, probudilo mě ticho, to divný ticho, jenom skučení větru stahovalo mi břicho, strach, jako bych stál sám před pustinou, odhodil jsem peřinu, i když jsem se třás zimou, co je to se mnou? Mám pocit, že je den, ale ’ne’ říká ta děsivá tma za oknem, záclony jako padlá vlajka ve vánku co sem vane, jako by mi šeptal ’pojďte si hrát, pane’, úzkost do mě proniká, kdo mě do týhle říše hodil ? Jeden pohled na budík říká, že je skoro deset hodin - ráno Jako ve zdrhlý divadelní hře, do ruky jsem se štípnul, ale nic to nepomohlo, budík v deset ráno pípnul, divnej zápach mi nosem do mozku proudí, a stále divnější pocit se mi do kostí loudí, zuby mně brněj, ale přesto dělám první krok, jsem doma, ale jako bych vstupoval do neznámejch vod, co se to děje, proč tu sakra stojim? proč nechci k tomu oknu? Ale ještě se nebojim, je to pět kroků, ale pro mě pět let, bránim se tomu, nechci ten pohled, ale nejde se vrátit a vykláním se ven, kdo sakra říkal, že tohle není sen ? Jsem kde jsem, nebo nejsem, jsem vůbec? Zoufalý nářky z dálky jako by je řvala sama bolest,
Horizont událostí před mojí sítnicí, apokalypsa bez rešiséra a kamery
Vyšel jsem ze dveří, jedinýho domu, co stojí, všechny padly, poslední stromy hoří, ohně na každým rohu doutnaj, prach nechal zmizet oblohu, lidi sténaj, umíraj, v děsivým nekonečným temnu, když jednoho zvednu, akorát sám padnu Klopýtám dál tam, kde bývala ulice, překračuju trosky a spálený kostlivce, ženy, děti, starci, krásný tváře blednou, bílý, žlutý, černý, najednou je to jedno, umíraj spolu, uprostřed nicoty, tuny prachu se mi usazujou na boty, převrácený auta a všude jen černá, ani živáčka, jen vítr v troskách sténá, tragikomedie lidem do tváří vtisknou, a jenom stačí jedno červený tlačítko stisknout, dnes jsem se probudil, ale nosím s sebou tu můru, vím, že opravdu se můžem probudit, jen když budem vzhůru... Láska Tak jsem zase dostal náladu napsat nějakou tu báseň a kde jinde hledat lepší inspiraci než v lásce ? :) Hledím do země, ptám se tě, miluješ mně? Tady a teď, chci probourat tu zeď, mezi náma dvěma a oddat se lásce, ne, nechci to říkat krátce, budu na tebe mluvit tak dlouho, jak to jen půjde, usmívám se a ty do mého srdce vejdeš, přináším ti své srdce na dlani, aby tě mělo co hřát při spaní, ať je červenec nebo leden, vždy si do našich duší vlezem’, je to realita, ale zároveň sen, když jsme se potkali a řekli si ’proč ne?’ Noc i den, ty už nejsi jen sen, jsi ta, na kterou každou chvílí myslím, a teď moc dobře vím, že se nemýlím, jsem si tím jistý, s tebou mám oči čistý, snažím se ti dávat veškerou svou lásku, srdce mi zabuší radostí, když smím tě políbit do vlásků, a když tě smím obejmout, nemůžu se štěstím pohnout, je to realita, ale zároveň krásnej sen, když se milujeme, a říkáme si ’proč ne?’ Ty vedle mě sedíš, a do očí mi hledíš, chci být ten, kdo tě jednou bude o ruku žádat a před tebou klečet, chci být ten, v jehož náručí se můžeš vždy vybrečet, s tebou mi bude teplo, i když budu ve sněhu, ty jsi ta, která přišla a ukázala mi něhu, není to krásný? Podívej se na nás, jak jsme šťastný Láska je jako voda, nedá se smazat, chceme se objímat a v ní spolu plavat, svět se točí, dívám se na tebe a vidím ti to v očích, nechci už nikdy pochybit, chci být jen s tebou a tebe políbit, je to realita, ale zároveň nádhernej sen, když jsme teď spolu a šeptáme si ’proč ne?’ Svět je jedna ulice a svou tvář často mění, to co je dnes, už zítra třeba není, proto jsem tu, aby jsem tě před ním chránil, abych tě před zlým uchránil, abych tě dělal šťastnou, když se políbíme, světla nezhasnou, naopak, naše duše se rozzáří, pamatuj, že tě budu vždy milovat, ať je únor či září, milovat tě - to je můj úděl, navždy tě budu střežit, jsem tvůj anděl, je to realita, ale zároveň překrásnej sen, když jsme šťastní a naše oči si navzájem šeptají ’proč ne?’ Kladu si tu otázku, tak přestaňte všichni s nenávistí a začněte s láskou... .... Proč ne? Kafe...
Ahoj, znovu jsem napsal nějakou tu báseň. Jde tak trochu bych řekl o kuriozitu, neboť si v ní povídám se smrtí a...no, uvidíte sami. (Poznámka: Když je nějaká věta v závorce, mluví to na mne smrt)
Sedím v baru, kafe se v hrnku točí, míchá se s kouřem, je to můj žvitom v mejch očích, vím, že skončí, či se tak už stalo? (Asi jo!),jinak by mně něco štvalo. Sedím v baru, kouř v plicích kafe v puse, tady je mi teplo, venku lije v jednom kuse, noviny v ruce, co se asi dneska stalo? (Asi nic !), jinak by mně něco štvalo. (Myslíš?) Hmm, asi jo, mám takovej pocit, že poslední dny žiju jenom v noci. Dneska je pondělí, noviny jsou z pátku, bylo třináctýho (Snad to jde pozpátku...), Ne. Ale ani dopředu, čas stojí, jako když se zvuky zvenku se zevnitř spojí. (To neřeš !) Hm, to je pravda, jo, snad se do těch novin podívám, když mám 4 dny v kapse, (Zab se !) Hej ztrať se! Otáčím stránky, sem tam (A zase zpátky !) Ruka se zastavila na stránce "Černá kronika", (Písmena plynou...), sakra ten čas utíká. Sedím v baru, kafe se v hrnku točí, míchá se s kouřem, je to můj život v mecjh očích, vím, že skončí, či se tak už stalo? (Asi jo !), jinak by mně něco štvalo. Něco mě sakra štve, zvedám oči, lidi se bavěj, kafe se v hrnku točí, lidi se bavěj, ale něco je jiný, něco se stalo, (Ale hovno !), jinak by mně něco štvalo. Vždyť je to vlastně pravda, vždyť mě vlastně nic nesere, že lidi do mně strkaj, nikdo na mě ohled nebere, jako by mně neviděli, (A myslíš, že viděj?), jsou to ignoranti, ať se radši styděj. Celá společnost - vždyť tady zrovna píšou, v pátek v jednom baru poctili někoho dýkou, (Do zad !), skety a to je každej den...zlej sen (Jste proti?), tady jsem, čert to vem’! Nikdo mě nevidí (Hej barmane !!!), kde sakra je? Že se nestydí. (Opakuješ se), jo jako život, barman dělá, že mě nevidí, chci kafe ne pivo. Sedím v baru, kafe se v hrnku točí, míchá se s kouřem, je to můj život v mecjh očích, vím, že skončí, či se tak už stalo? (Asi jo !), jinak by mně něco štvalo. Tak všimněte si mně někdo, sakra vždyť nejsem vzduch ! (Neřvi...) Proč ne? Připadám si jako duch. (Hahaha...) Čemu se směješ? Už mě sereš... - Jdu si číct neruš ! (Oukey...) ...Asi ne, jinak by mně něco štvalo (Co ’asi ne’?) Nee, nic se nestalo, stejně nechápu, jak mohli toho kluka bodnout v baru, jenom tak u kafe, před očima davů? (To je život...) Ne, to je smrt, (To bylo v pátek), teď je pondělí (S tím uděláš prd). Je mrtvej, kolik jich ještě bylo? Od pátku do pondělí... (Pár jich přibylo). Ale stejně mě něco štve, smrt a slepý lidi, (Ty se z toho nedostaneš !) Proč? Vždyť já je vidim (Nedostaneš se z toho, smrt je další život...) Co tim myslíš? Chtěl jsem kafe ne pivo ! (Víš smrt je povinná...) ...A pak jsem to pochopil, když jsem v pondělí zahlíd svou fotku v těch pátečních novinách (Hahahaha...hahahaaaa) Sedím v baru, kafe se v hrnku točí, míchá se s kouřem, je to můj život v mecjh očích, vím, že skončí, či se tak už stalo? (Jo! Jo! Jo! Jo!) Ale stejně mě to štve, sakra, kde jsem vzal to kafe? (Jo! Jo! Jo! Jooo!)
Život
Jdu dál, jdu do boje, nevzdám to, mám svoje pevný životní postoje, budu tady dokud si neřeknu sám "dost", porád ještě buduju svůj životní post, nenechám se srazit na kolena, probourávám životní dilema, dělám, co umim a snažím se to dělat dobře, mám svůj životní pilíř a nevadí mi, že se o něj někdo opře, moje srdce mi to jen tak neodře, můj životní proud teče pořád dál, jako řeka Ohře. Protože denodenně vidím lidi co prohráli svojí cestu, život jim rozdal špatnou kartu, to není z filmu ani z žertu, je to tak, ale pořád mě ještě neujel vlak, pořád běžím na svoje nádraží, vím, že ten vlak tam na mně čeká, vím, že mně někdo cestou podrží, vlak do mího ráje, vím, že někde určitě je, každý ho má, ale každý si ho musí sám najít, stejně jako já. Nesmíš zapomínat, musíš věřit, já už postupem času začínám jiným metrem měřit, kam zmizely lidský hodnoty a úcta ? Všechny nás to jednou ztrestá, můžeš to vidět sám - děvky, prachy, velká moc, naivním lidem se to líbí, ale já začínám mít dost, prej, že ’sem moc mladej na takový stavy, tak ale ať nekecaj díru do mý hlavy, chtějí tahat za provázky, dělat z nás šašky, posílaj nás do školy a lijou do nás sračky, kdo je ta svině ? Podávám mi ruku, za zádama se mi směje !
Komentáre